Znaky stárnutí (Hallmarks of Aging)

Znaky stárnutí (anglicky hallmarks of aging) jsou souborem biologických procesů, které společně pohánějí postupné stárnutí organismu. Tento rámec poprvé souhrnně popsali vědci v roce 2013 a stal se základním konceptem moderní vědy o dlouhověkosti. (1)

Původně bylo definováno devět znaků: genomová nestabilita, zkracování telomer, epigenetické změny, ztráta proteostázy, dysregulace vnímání živin, mitochondriální dysfunkce, buněčná senescence, vyčerpání kmenových buněk a změněná mezibuněčná komunikace. (1)

V roce 2023 autoři rámec rozšířili na dvanáct znaků – přibyla oslabená autofagie, chronický zánět (inflammaging) a dysbióza střevního mikrobiomu. Společným kritériem je, že se znak s věkem projevuje, jeho experimentální zesílení stárnutí urychluje a jeho cílené ovlivnění ho může zpomalit. (2)

Jednotlivé znaky jsou navzájem propojeny a tvoří základ, na který se zaměřuje výzkum zdravého stárnutí a doplňků podporujících dlouhověkost. Několik dalších hesel v tomto slovníku (telomery, autofagie, senescentní buňky, mitochondrie) popisuje konkrétní znaky stárnutí. (1),(2)

Související pojmy: Telomery a telomeráza, Mitofagie, Senolytika