Senescentní buňky

Senescentní buňky (dysfunkce buněk – senescence) jsou buňky, které se přestaly dělit, protože jsou poškozené nebo „opotřebované“, přesto však zůstávají v těle aktivní. Nevylučují se jako normálně odumřelé buňky, ale přecházejí do specifického stavu, ve kterém začnou produkovat látky podporující zánět. Tento stav se nazývá SASP (senescence-associated secretory phenotype). (1)

Význam / role:

S přibývajícím věkem se tyto buňky hromadí v tkáních, kde mohou narušovat jejich funkci a přispívat k chronickému zánětu a zrychlenému stárnutí organismu. (2)

Látky SASP ovlivňují okolní buňky a tkáně – způsobují zánět, zhoršují regeneraci a jsou spojovány s mnoha onemocněními souvisejícími s věkem (např. osteoartróza, kardiovaskulární onemocnění, neurodegenerace). (3)

Na druhé straně hrají také pozitivní roli – například při hojení ran nebo při zabránění tomu, aby poškozené buňky přešly do nádorového bujení. (4)

Moderní výzkum se zaměřuje na tzv. senolytika – látky, které dokážou selektivně odstranit senescentní buňky, a senomorfika, která snižují škodlivé účinky SASP. Obě skupiny se zkoumají jako potenciální cesta k prodloužení zdravé délky života. (5)

Dysfunkční neboli senescentní buňky mohou hrát roli při vzniku rakoviny a dalších nemocí. Omezení jejich množství a jejich odstraňování je opodstatněné pro zdraví během stárnutí. Látky, které napomáhají autofagii a jejich odstraňování, se nazývají senolytika. Nejúčinnější senolytickou látkou, kterou vědecká komunita v současnosti zná, je fisetin. (6),(7),(8),(9).

Související pojmy: SASP, Senolytika, Imunosenescence